1. Problematika datování Zlatého věku SF


Pojmu „Zlatý věk science fiction“ používáme ve vztahu k americké magazínové SF přibližně čtyřicátých let dvacátého století. Je nerozlučně spjat s časopisem Astounding Science Fiction a postavou jeho editora, Johna W. Campbella, Jr. Campbell obohatil původní pojetí SF, stanovil nové literární standardy a v neposlední řadě objevil řadu nových autorů a rozvinul jejich talent. Za jeho působení se vědeckofantastický žánr dostal na zcela novou kvalitativní úroveň.

Časové ohraničení Zlatého věku je poněkud problematické. Poměrně jasná shoda panuje ohledně jeho začátku – většina odborníků jej klade do září roku 1937, což je datum nástupu Johna W. Campbella, Jr. do čela časopisu. Nicméně prvních osmnáct měsíců jeho působení v pozici editora nebylo nikterak výrazných – velká změna přišla až v létě roku 1939, kdy na stránkách Astoundingu debutovali klíčoví autoři Zlatého věku. Někteří teoretikové a pamětníci proto kladou jeho počátek až do této doby.

Mnohem obtížnější je pak časové určení jeho konce. K problému lze přistoupit dvěma způsoby. V prvním případě se můžeme pokusit určit konec Zlatého věku ve vztahu k událostem druhé světové války. Zvláště svržení jaderných bomb na Japonsko představuje ve vědeckofantastické literatuře významný milník: optimistický postoj k vědě a technice byl náhle konfrontován s tvrdou realitou a spisovatelé začali na svět pohlížet novým způsobem. Zatímco dříve se SF zabývala spíše vývojem lidstva jako celku a jednotliví hrdinové byli do jisté míry pouze typizovanými zástupci určitých skupin obyvatelstva, nyní se pozornost autorů začala přesouvat směrem k vnitřnímu životu individua a jeho snaze ubránit svoji existenci ve vztahu k okolnímu prostředí.

Jakkoli velký byl šok způsobený dramatickými okolnostmi závěru války, nezměnila se podoba SF literatury ze dne na den. Uvedené tendence se prosazovaly spíše pozvolna a o žánrové SF to platí dvojnásob.

Schůdnější se proto jeví pokus o určení doby konce Zlatého věku nikoliv ve vztahu k celému žánru, nýbrž pouze ve vztahu k Astoundingu. V tom případě musíme vyjít z předpokladu, že historie Zlatého věku je historií tohoto jediného časopisu. O jeho správnosti však nemůže být pochyb, neboť v té době se skutečně nenašel časopis, který by mohl Astoundingu konkurovat jak prodejností, tak kvalitou. Ze všech ostatních titulů se jeho úrovni přiblížil po roce 1945 pouze Startling Stories. Ke konci čtyřicátých let však bylo stále více patrné, že kdysi velmi progresivní Astounding ustrnul ve vývoji a Campbellovo pojetí SF začalo být pro mnoho autorů příliš svazujícím. Nejslavnější éra Astoundingu tak skončila na přelomu desetiletí nástupem neméně ambiciózních časopisů The Magazine of Fantasy & Science Fiction a Galaxy Science Fiction, které otevřely SF novým tématům a učinily z ní nejuniverzálnější a nejflexibilnější literární žánr.

Tato práce tedy na základě těchto závěrů zahrnuje do Zlatého věku SF období ohraničené z jedné strany nástupem J. W. Campbella, Jr. do funkce editora Astoundingu (1938), z druhé pak vznikem konkurenčních časopisů (1949 – 1950).

Konečně poslední problémový bod představuje otázka, co činí období čtyřicátých let minulého století natolik výjimečným, že bývá označováno za Zlatý věk science fiction. Vždyť kvalita i kvantita vědeckofantastické literatury i po skončení tohoto období neustále vzrůstá – zlatý věk ve smyslu vrcholného období by tak každá generace právem mohla umístit právě do své doby. SF se tehdy navíc teprve pracně zbavovala své pulpové minulosti a mnoho lidí stojících mimo žánr má od té doby utkvělou představu, že SF není o ničem jiném než o šílených vynálezcích a válkách s mimozemšťany. Období Zlatého věku však bylo významné tím, že časopis Astounding tehdy učinil první rozhodný krok směrem k rehabilitaci science fiction jakožto seriózní literatury a uvedl na scénu autory, kteří pak dominovali žánru po celou druhou polovinu století.

Na závěr pak ještě dodejme, že většina zainteresovaných se shoduje na tom, že skutečný zlatý věk je zcela individuální záležitostí každého čtenáře. Nechme však promluvit jednoho z nepovolanějších, spisovatele Isaaca Asimova:

“[…] Beginning with the third decade, after twenty, life becomes filled with adult responsibility and turns to lead. But that second decade, from ten to twenty, is gold; it is in those years that we remember bliss.

[1] Before The Golden Age. A Science Fiction Anthology of the 1930s, Book 1, ed. Asimov, Isaac (Greenwich, Connecticut: Fawcett Publications, Inc., 1974), str. 12. Dále jen Before The Golden Age.

It is the second decade that is the golden age for each individual; it is the memory of life as it was then, that we consider to be life as it ought to be. For any science fiction reader, the gold of the second decade of his life permeates the stories he read at that time, so I frequently hear enthusiasts of thirty speak of ‘the golden age of the 1950s’. If I live out my normal lifetime, I fully expect to hear some rotten kid talk to me of ‘the golden age of the 1970s.’ (I will rise from my wheel chair and hit him with my cane.)” [1]


© Martin Diviš 2002