2.4. Gernsbackovo vizionářské pojetí SF a konsolidace žánru

Takřka v žádném encyklopedickém hesle či článku pojednávajícím o Hugo Gernsbackovi nechybí vedle obligátní zmínky o tom, že se jedná o „otce magazínové SF“ či „zakladatele americké SF“ i zmínka o tom, že Gernsback je autorem samotného pojmenování žánru. Důležitější však je, že identifikoval nové postupy v literatuře jako nový žánr a pokusil se definovat jeho obsah. Podobné pokusy se sice dají v literatuře vysledovat již dříve (viz např. E. A. Poe a jeho „arabesque reality“, „the poetry of science“ anglického básníka Williama Wilsona či „scientific romance“ H. G. Wellse), až Gernsbackovo pojetí se však pro svou jednoznačnost stalo jakýmsi uznávaným standardem.

[1] The Science Fiction Encyclopedia, str. 159.

[2] Gernsback užívá pojmu „scientifiction“. Tento pojem byl registrovanou obchodní značkou jeho dřívější společnosti, proto od roku 1929 Gernsback začal užívat označení „science fiction“. Nevěděl však o tom, že ho předešel o celých osmdesát let dříve (dnes již téměř zapomenutý) anglický básník William Wilson.

[3] Zjednodušování složitého vývoje rané SF pouze na Vernea a Wellse je samozřejmě nepřípustné; pojednání této problematiky by však bylo nad rámec této práce.

[4] Mainstreamová SF není předmětem této práce.

V úvodníku prvního čísla Amazing Stories, který je manifestem SF, píše: „By ‘scientifiction’ I mean the Jules Verne, H. G. Wells and Edgar Allan Poe type of story ¾  a charming romance intermingled with scientific fact and prophetic vision. […] Not only do these amazing tales make tremendously interesting reading ¾  they are always instructive. They supply knowledge […] in a very palatable form. […] New inventions pictured for us in the scientifiction of today are not at all impossible of realisation tomorrow. […] Many great science stories destined to be of historical interest are still to be written. […] Posterity will point to them as having blazed a new trail, not only in literature and fiction, but progress as well.“[1]

Z uvedeného citátu vyplývá, jak velkou důležitost Gernsback přikládal didaktické a prorocké funkci SF literatury a vědecké složce science fiction[2]. Od přehnaného důrazu na tyto prvky bylo později upuštěno a v novém manifestu SF z roku 1938 od Johna W. Campbella Jr (viz 4.2.) již nejsou tolik akcentovány.

Gernsback sice vychází z díla J. Vernea a H. G. Wellse[3] (viz citát výše), povaha jeho děl je však zároveň značně odlišná. Literárně nejhodnotnější SF díla až do poloviny dvacátého století pocházejí od tzv. mainstreamových autorů, tj. autorů známých spíše jako tvůrci seriózních děl mimo žánr, či takových, kteří tvořili nezávisle na tradicích magazínové SF[4]. Jejich dílo vycházelo knižně a jako takové bylo zaměřeno na vzdělanější čtenáře. S rozmachem časopisů se však působiště SF podstatně rozšířilo, a to na čtenáře, kteří nekladli příliš vysoké nároky na literární kvalitu děl. Zvláště poté, co Gernsback soustředil tento druh SF do jednoho časopisu, rozevřela se pomyslná propast mezi mainstreamovou a magazínovou SF natolik, že lze hovořit o dvou rozdílných proudech uvnitř žánru – na jedné straně je seriózní literatura čili mainstreamová SF, na straně druhé oddechová magazínová četba, tzv. žánrová SF – genre SF (dalo by se právem namítnout, že SF v pojetí Gernsbacka nebyla oddechovou četbou v pravém slova smyslu; v jeho časopisech však dostávala stejný prostor i dobrodružná SF např. v podání E. R. Burroughse).

Přes uvedené rozdíly však měl Gernsback se svými slavnějšími předchůdci leccos společného – což se dá dobře ilustrovat na příkladu styčných prvků jeho díla a díla Julese Vernea.

Gernsback i Verne byli ovlivněni technickou revolucí a věřili, že technika zlepší život lidstva. Jules Verne proslul jako velký vizionář, jemuž se řada předpovědí ve více či méně vzdálené budoucnosti splnila. O Gernsbackovi se dá říci to samé a je k tomu ještě nutno dodat, že na uskutečnění svých vizí i sám aktivně pracoval – v době své smrti měl na patentovém úřadě přihlášených rovných osmdesát patentů (i když některé z nich byly očividně namířeny nesprávným směrem – jako např. jeho „ozofón“ – v originále osophone –, což bylo zařízení, jež mělo neslyšícím umožnit vnímat zvuky prostřednictvím zubů).

Fascinovalo ho především rádio, nový vynález, který měl Americe i ostatním zemím umožnit lepší dorozumění a prospět tak celému lidstvu. Jak již bylo zmíněno výše, Gernsback jako první nabídnul Američanům domácí rádiopřijímač a roku 1928 i jednoho z prvních předchůdců televize – čtenáři jeho časopisů se mohli dočíst, jak si dle podrobných schémat postavit vlastní soupravu pro přijímání televizních vln, šířených Gernsbackovou stanicí WRNY. Program stanice vycházel v newyorských Timesech (právě nákladnost tohoto vysílání vedla k bankrotu Experimenter Publishing Co. a tím pádem i (dočasnému) zániku Amazing Stories).

All About Television
První číslo All About Television, září 1927
(kresba Frank R. Paul)

Pojmu „televize“ Gernsback užil poprvé již roku 1909 a celých dvacet let před vynálezem „opravdové“ televize, roku 1928, začal vydávat televizní časopis, All About Television. Na obálce prvního čísla byl obrázek rodiny, která sleduje ve speciálním zařízení zápas amerického fotbalu. Přesně podle motta Amazing Stories – „Extravagant Fiction Today – Cold Fact Tomorrow“. Plasty, nerez ocel, jukeboxy, magnetofony, solární energie – to vše tento vizionář předvídal.

[5] Electrical Experimenter, 1918, Amazing Stories, červenec 1926.

Na člověka, který psal o Marťanech, požíval Gernsback nezvyklé úcty a přátelství prominentních vědců tehdejší doby (mj. Roberta Goddarda, Thomase A. Edisona, Guglielma Marconiho aj.). Řečeno jinak, člověk, který výrazně ovlivnil science fiction, byl sám ovlivněn svými známými z řad vědců. Spolupráce a přátelství s Nikolou Teslou, který byl Gernsbackovým velkým vzorem, se promítalo i do jeho literární tvorby. Tak například první kapitola jeho výše zmiňovaného románu Ralph 124C 41+ (vysl. „Ralph One-to-foresee-for-one plus“) je se vší pravděpodobností postavou tohoto slavného vynálezce inspirována (v románu hrdina-vědec rozpustí lavinu ve Švýcarsku intenzivními vlnami vysílanými éterem z laboratoře v New Yorku). V roce 1919 vydal Gernsback v Amazing Stories na pokračování Teslovu autobiografii My Inventions a v povídce The Magnetic Storm[5] dokonce vystupuje Tesla jako jednající postava (v Teslově laboratoři je vyvinuto zařízení, jež generuje silné magnetické pole; zařízení je použito ke zneškodnění německých zbraní, což má za následek konec první světové války).

[6] Gernsback, Hugo, The Ultimate World (New York: Walker & Company, 1971), str. 7. Novela vznikla již počátkem století, vyšla však až posmrtně.

Technika a věda vůbec hrála v Gernsbackových příbězích vždy hlavní roli. Není také divu – Gernsback totiž chápal science fiction především jako prostředek k popularizaci vědy (viz výše). To se pochopitelně odráží v jeho příbězích: poněkud schématizované postavy přistupují k problému vždy pragmaticky, bez zbytečných emocí, vyjadřují se pregnantně. Text bývá plný vědeckých termínů, z nichž mnohé autor sám vytvořil jako pojmenování budoucích vynálezů – např. „[…] tempreg (temperature regulated)“, „[…] a one-man cosmiflyer (a six-inch cosmic power generator which is strapped to the back and operates like a rocket without a hot exhaust)“[6]. Ralph 124C 41+ je spíše katalogem technických vymožeností 27. století, na konec knihy autor dokonce zařadil jeho rejstříkovou podobu (v originále „List of Specially Named Inventions and Technological Devices“).

[7]Tamtéž.

Následující ukázka z úvodní kapitoly Gernsbackovy novely The Ultimate World[7] názorně vystihuje styl jeho tvorby:

It was 2330 when Dubois and his wife went to bed that night. Reclining on their auto bedprop, they were watching the late Color Picture News as it flashed on the large bedroom mirror, when without warning, the dateline, June 24 1996, the picture, sound and news all disappeared together. Simultaneously, a small tornado roared into the bedroom from the open west and south windows. the flimsy nightgown of Duke's wife was neatly ripped off her and disappeared through the west window, leaving her completely nude. Duke, wearing the latest style one-piece abrijama fared better—at least he stayed dressed.

He immediately noted that his normal weight of 180 pounds had almost vanished and that the tornado-like wind was not the reason. He and Donny held on desperately to the top of the bed while all sorts of light household objects sailed past them, some of them colliding painfully with their bodies. […]

“The house must be in a near-weightless, negative gravitational field,“ he yelled. “I can't weigh more than 20 pounds. There are some 20,000 cubic feet of air in the house that normally weighs 1,600 pounds...but now weigh only 150 or 160 pounds. Heavy new outside air is being sucked in with a weight difference of some 1,400 pounds...That creates the tornado, since lighter air is pushed out violently.“

[…] He stepped on the spring scale and said:

“See, what I said is right. I weigh exactly 18 pounds, just 10 percent of my 180 pounds weight!“ He gingerly picked up the featherweight wife and placed her on the scale. “Well what do you say now. You won't have to reduce anymore—a scant 13 pounds, just about 10 percent of your old weight!“


© Martin Diviš 2002