Wonder Stories
Wonder Stories

3. Magazínová SF 30. let

3.1. Situace na trhu SF pulpů počátkem třicátých let

[1] The Science Fiction Encyclopedia, str. 550.

[2] The Ho-Chi-Ming Gland od Malcolma R. Afforda, Wonder Stories, leden 1931.

Počátkem třicátých let měl Amazing Stories stále ještě dosti pevné postavení na trhu časopisů. Od roku 1930 mu však začala vyrůstat konkurence v podobě zmíněných Science Wonder Stories a Air Wonder Stories a nově založeného Astounding Stories of Super-Science. Šéfredaktor Amazing Stories T. O’Connor Sloane poněkud ustrnul na dosaženém úspěchu a rozhodně nedělal vše pro to, aby úroveň časopisu dále zvyšoval. Velkou šanci například promarnil, když si nedokázal udržet nadějné začínající autory, kteří v Amazingu publikovali své první povídky. Dnes proslulí autoři jako E. E. Smith (autor zmiňovaného Skylark of Space), John W. Campbell, Jr. (později editor Astounding Stories), Jack Williamson či Clifford D. Simak kvůli nízkým autorským honorářům a nedbalému vedení časopisu vesměs odešli ke konkurenci. Sloane dokonce ztratil rukopis Campbellovy první povídky a Simakovi vrátil jeho první příspěvek po čtyřech letech s poznámkou, že je „poněkud zastaralý“[1]. Čas od času nevědomky vydal plagiát či otiskl po letech povídku, kterou její autor mezitím již nabídl někomu jinému[2]. Zajímavé také je, že přestože Sloane vedl léta vizionářský SF časopis, netajil se nikterak tím, že nevěří, že se lidstvo vůbec kdy dostane do vesmíru.

[3] Astounding Stories of Super-Science, únor 1931.

[4] Citováno z The Science Fiction Encyclopedia, str. 46.

Zatímco příběhy ve stávajících SF časopisech byly do jisté míry pouhou popularizací vědy, nakladatel William Clayton (Clayton Magazines) a jeden z jeho editorů, Harry Bates, se rozhodli přistoupit k věci z opačné strany a zaplnit mezeru na trhu vytvořením časopisu Astounding Stories of Super-Science. Časopis byl již od počátku klasickým pulpem, nesnažil se působit seriózněji jako konkurenční tituly, které měly formát slicků a byly tištěny na lepším papíře (viz 2.1.). Důraz na vědeckou složku byl silně potlačen, časopis se netvářil, že by byl něčím více, než pouhou akční dobrodružnou literaturou. Vědecká složka byla přítomna pouze proto, aby jinak dosti melodramatické příběhy působily věrohodněji a byly více vzrušující. Jako ilustraci je možno uvést citát z editorovy předmluvy k povídce The Pirate Planet od Charlese W. Diffina[3]: „From Earth & Sub-Venus Converge a Titanic Offensive of Justice on the Unspeakable Man-Things of Torg“[4]. Právě kvůli své pramalé literární kvalitě a značně amatérskému provedení mohly příběhy z Astoundingu stěží konkurovat napínavějším a celkově mnohem zajímavějším příběhům publikovaným v Amazingu. Během následujících sedmi let ale docházelo k soustavnému zvyšování kvalitativní úrovně Astoundingu a časopis začal čím dál výrazněji ohrožovat pozice stávajících titulů. Nakonec ve druhé polovině třicátých let vyšel z tohoto klání SF magazínů vítězně, a to z několika důvodů.

Astounding Stories
Astounding Stories of Super-Science

V kontextu celého trhu s pulpy si totiž tehdy SF časopisy nevedly nikterak dobře. Celé desetiletí trvající ekonomická krize přitom pulpům výrazně prospěla, neboť představovaly cenově dostupný zdroj zábavy v době, kdy ještě neexistovala televize. Fantastické příběhy byly stále v oblibě, vývoj science fiction však poněkud stagnoval a Amazing Stories ani Wonder Stories nenabízely nic nového, ačkoliv literárně byly v kontextu tehdejších pulpů celkem na úrovni. Claytonovu Astoundingu tak, jakkoliv byl špatným čtením, nakonec prospělo právě alternativní pojetí SF, když technokratická SF gernsbackovských časopisů sice leckoho přitahovala, ale rovným dílem i mnoho čtenářů odrazovala.

Amazing Stories
Amazing Stories, květen 1929 (kresba Frank R. Paul)

Nemalou roli (zvláště v době hospodářské krize) sehrálo i ekonomické hledisko. Jednak byl Astounding od počátku pulpem a tudíž levnější (Amazing Stories a Wonder Stories přešly na pulpový formát až roku 1935), především však autorské honoráře Astoundingu byly čtyřikrát vyšší než u konkurence. A hlavně byly vypláceny včas. Přestože se i tak stále jednalo o pouhou šestinu toho, co dostávali autoři, jejichž povídky byly otištěny v mimožánrových časopisech, stačilo to k tomu, aby Astounding přetáhl na svoji stranu některé nadějné autory píšící původně pro Amazing. Tito autoři se pak vesměs stali pod vedením nového editora Astoundingu Johna W. Campbella, Jr. slavnými. Jejich odchod však Amazing nikterak neoslabil, spíše jen omezil možnost jeho dalšího rozvoje. Nicméně i to je sporné: T. O’Connor Sloane neposkytoval svým autorům nikterak podnětné prostředí pro jejich další spisovatelský rozvoj, a tak je obtížné říci, nakolik by tito autoři Amazing skutečně obohatili.

Nakonec byl Claytonův Amazing jediným ze SF časopisů, který se během hospodářské krize etabloval jako měsíčník. Ekonomické potíže totiž přinutily ostatní časopisy nejen zmenšit formát na klasický pulp, ale – po krátké periodě, kdy nová čísla vycházela nepravidelně – i přejít na systém vydávání dvojčísel.

[5] in: The Science Fiction Encyclopedia, str. 526.

Malcolm J. Edwards[5] se domnívá, že tato skutečnost naznačuje, že Gernsbackovo přehnaně technokratické pojetí SF časopisů a science fiction vůbec nedokázalo čtenáře v konečném důsledku opravdu zaujmout.

To však neznamená, že by Amazing a Wonder Stories něco slevily ze svého standardu, a řada čtenářů je i nadále upřednostňovala před rychle se rozvíjejícím Astoundingem. Isaac Asimov k tomu říká:

Astounding Stories published tales that were heavy on adventure and that seemed, to my boyish mind, to be less sophisticated than those in Amazing Stories. In fact, though I read every issue of the Clayton Astounding, all thirty-four, there was not one story in any of those issues that has remained with me to this day, […]

[6] Before The Golden Age, str. 32.

[7] Amazing Stories vydávali Ziff-Davis, Wonder Stories pak pod novým názvem Thrilling Wonder Stories Better Publications.

[8] Nový vlastník Amazing Stories, nakladatelství Ziff-Davis, razil cestu zvyšování nákladu za cenu snižování kvality časopisu.

The very early stories that I still remember almost all appeared in Amazing Stories, which called itself “The Aristocrat of Science Fiction.“ And so it was, in my opinion. During the first four years of my science fiction reading, it was Amazing Stories all the way with me.

And it was the novels that were most impressive. The plots were most intricate, the adventures most detailed, and, most of all, there was the cliff-hanger with which each installment ended.[6]

Nicméně nakonec to byl právě úspěch Astounding Stories, jenž byl hlavním důvodem ekonomických potíží a nuceného prodeje obou časopisů (Wonder Stories roku 1936, Amazing Stories roku 1939). Ty pak sice pod novými vlastníky[7] vycházely v pozměněné podobě i nadále, jejich význam však byl již minimální[8].


© Martin Diviš 2002