3.3. Příčiny dominantního postavení Astounding Stories

Výše uvedená fakta vedou k závěru, že právě období let 1934 – 1935 je sice poněkud nevýrazným, zato však velmi důležitým milníkem ve vývoji časopisecké SF. Tremainův razantní nástup do čela Astoundingu ukončil stagnaci, do níž se magazínová SF začala dostávat, a otevřel cestu ke Zlatému věku, který měl prostřednictvím Astoundingu přijít již za čtyři roky.

Bohužel zbývající dva hlavní časopisy zůstaly stranou tohoto vývoje, ačkoliv Astounding do jisté míry převyšovaly literární kvalitou. Astounding však lépe a rychleji platil, ediční politika nebyla tak omezující a okruh stálých autorů byl soustavně rozšiřován o nadějné začínající spisovatele. Přínosem byl i inovační přístup k tradičním obsahům SF (viz 3.2. – thought variant policy).

[1] Např. O’Brienova povídka The Diamond Lens, přetištěná Tremainem v říjnu 1933, vyšla poprvé již v prosinci roku 1926.

[2] Duben 1934.

Oproti tomu Amazing začal postupně ztrácet na své zajímavosti, když T. O’Connor Sloane ve snaze snížit náklady ještě v polovině třicátých let neustále přetiskoval nejen povídky Julese Vernea, Edgara Allana Poea a jiných předchůdců a průkopníků žánru, ale dokonce i díla, která vyšla v samotném Amazingu před pouhými několika roky[1]. Množství těchto příběhů ani neodpovídalo gernsbackovské definici SF (např. The Gold Bug od E. A. Poea[2]).

[3] Amazing Stories, duben 1933.

Ačkoliv se rozhodně nedá říci, že by Sloaneův Amazing byl sám o sobě špatným čtením (což dokládá výše uvedený citát I. Asimova – viz 3.1.), mezi původními povídkami se nezřídka vyskytovaly i vysloveně špatné kusy. Příkladem budiž povídka The Universal Merry-Go-Round[3] Rogera Birda.

Zde se dva muži vydávají na cestu vesmírem; obávají se však, že by v omezeném prostoru mohli zešílet. Vezmou tedy s sebou profesorovu dceru – ne, aby jim dělala společnost, ale aby pro ně cestou hrála na housle.

[4] Amazing Stories, srpen 1931.

Sloanovi se povedlo i několik úspěchů, např. se sérií povídek z mikrosvěta od Capt. S. P. Meeka (např. Supmicroscopic[4]). Jednalo se však čistě o šťastnou náhodu, nikoli o výsledek cíleného vyhledávání nových talentů. Nelze se tedy divit, že ani časopis samotný nebyl autory příliš vyhledáván. Spisovatelé nabízeli své příběhy nejprve Astoundingu, na druhém místě pak Wonder Stories (který sice neplatil tak dobře, ale těšil se nezanedbatelné přízni fanoušků organizovaných v Science Fiction League), a teprve v případě neúspěchu u obou z výše jmenovaných magazínu Amazing Stories.


© Martin Diviš 2002