4. Změny v žánrové SF:
Na úsvitu Zlatého věku

J. W. Campbell, Jr.
John W. Campbell, Jr. na portrétu
F. Kellyho Frease

Zlatý věk science fiction je spjat s postavou legendárního editora časopisu Astounding, Johna Wooda Campbella Juniora (1910 – 1971). Jeho nástup do vedení časopisu pak značí i počátek Zlatého věku samotného. Když Campbell koncem roku 1937 přebíral místo editora po Fredericu Orlinu Tremaineovi, byl již zkušeným SF spisovatelem.

4.1. John W. Campbell, Jr. a kosmická opera

Campbell ve své tvorbě vždy vycházel (obdobně jako o dvě desetiletí dříve Hugo Gernsback) ze svých hlubokých technický znalostí, nabytých z větší části na prestižním Massachusetts Institute of Technology a na The Duke University, kde složil absolutorium z fyziky (důvodem Campbellova přechodu na jinou školu byly jeho potíže s cizími jazyky). Významným oborem na The Duke University byla tehdy psychologie – působil zde Joseph Banks, významná autorita v oboru. Fyzika a psychologie se staly pro Campbella impulsem k psaní. Navíc vyrůstal silně ovlivněn časopisem Amazing Stories – nepřekvapí tedy, že si zvolil žánr science fiction.

[1] Amazing Stories, leden 1930.
[2] Amazing Stories, srpen – říjen 1928, spolu s Mrs Lee Hawkins Garby.
[3] Amazing Stories, srpen – říjen 1930, jako E. E. Smith, Ph.D.
[4] Astounding Stories, srpen 1934 – únor 1935.
[5] Amazing Stories Quarterly, podzim 1930.
[6] Amazing Stories Quarterly, jaro 1931.
[7] Amazing Stories Quarterly, podzim-zima 1932. Nejedná se o povídku, kterou T. O’Connor Sloane v roce 1930 ztratil.
[8] V originále „space opera“; původně pejorativní označení: srov. „mýdlová opera“ (soap opera).

První povídku publikoval již v době svých studií. Roku 1930 prodal T. O’Connorovi Sloaneovi svou první povídku Invaders from the Infinite. Sloane však rukopis ztratil a tak se první Campbellovou publikovanou povídkou stal příběh When the Atoms Failed[1] o hrdinném vynálezci, jenž významně zasáhne do války s Marsem. Počátkem třicátých let se Campbell na stránkách Amazingu etabloval jako hlavní rival tehdy velice oblíbeného Edwarda E. Smithe. V době, kdy vydával svou sérii příběhů o „Vesmírném Skřivanovi“ (The Skylark of Space[2], Skylark Three[3], Skylark of Valeron[4]), John W. Campbell, Jr. sklízel úspěchy se svou sérií o fyzikovi Arcotovi, matematikovi Moreym a napraveném kriminálníkovi Wadeovi (The Black Star Passes[5], Islands of Space[6], Invaders from the Infinite[7]). Všechny jmenované příběhy patří do subžánru kosmické opery, za jehož zakladatele je E. E. Smith považován.

Kosmická opera[8] byla výrazným rysem pulpové SF třicátých let. Tento subžánr představoval určité „zlidštění“ jinak velice specializované technokratické science fiction. Je to právě kosmická opera, na kterou lze s úspěchem použít populární příměr o SF literatuře jako pokračovatelce westernu, přeneseného z Divokého Západu do nekonečných hlubin vesmíru. Přesná definice kosmické opery neexistuje; příběhy tohoto typu však mají vždy řadu společných prvků:

Skylark of Space
Obálka jednoho z vydání Smithova "Vesmírného skřivana"
  1. Dějiště příběhu je velmi rozsáhlé – vesmír. Hrdinové rychle překonávají ve svých kosmických lodích obrovské vzdálenosti, pronikají daleko do neprobádaných končin vesmíru.
  2. Tyto kosmické lodi pak často bývají unikátním vynálezem hlavního hrdiny, kterým je geniální vědec. Ten je přitom zároveň i hrdinou akčním (s tímto prvkem přišla až kosmická opera).
  3. Popisu jednotlivých vynálezů a zařízení je věnováno velmi mnoho prostoru.
  4. Převedení prvotního objevu z laboratorních podmínek do praxe hrdinovi málokdy trvá více než několik dní (např. atomový pohon, zázračné zbraně atp.).
  5. Hrdinové při své cestě téměř vždy zjistí, že ve vesmíru probíhá nějaká válka, a přidají se k některé z válčících stran (případně brání Zemi proti invazorům z vesmíru). Jejich zázračné zbraně při tom vždy najdou uplatnění.
  6. Ačkoliv je dějištěm příběhu vesmír v celé své rozlehlosti, konání jednotlivců (hrdinů) má na jeho chod zásadní vliv.
  7. Hrdinové jdou z dobrodružství do dobrodružství, akce neustává.
  8. Výše uvedené prvky nabývají s každým pokračováním příběhu na intenzitě, tzn. z meziplanetárních válek se stávají mezihvězdné, z mezihvězdných mezigalaktické; zbraně jsou stále ničivější apod. Z toho je patrné, že každý seriál se dříve či později dějově vyčerpá, neboť již jednoduše není kam dále jít.
[9] Zweig, Dani, Belated Reviews #31: John W Campbell Jr., Dani Zweig’s Belated Reviews, 1993 (aktualizace 1. 2. 1994).
[10] Ačkoliv je tato kapitola zaměřena na dílo Johna W. Campbella Jr, uvádíme zde jako ilustraci Skylark of Space od E. E. Smithe. Jedná se totiž o zakládající a zároveň zdaleka nejznámější román subžánru kosmické opery. Jak již bylo naznačeno, celkové vyznění Campbellovy rané tvorby bylo totožné.
[11] Pringle, David, 100 Significant “Scientific Romances” (Published Prior to 1950), Interzone, č. 51, r. 1991; česky viz Pringle, David: Sto významných raných SF románů (vydaných před rokem 1950), Ikarie 2/1998.
[12] Before The Golden Age, str. 25.
[13] O cestování vesmírem samozřejmě předtím psala již celá řada autorů – včetně Julese Vernea či H. G. Wellse – jejich hrdinové však nikdy nepřekročili hranice Sluneční soustavy.
[14] Astounding Stories, prosinec 1934 – duben 1935.
[15] Fantasy Press, 1949.

Toto vše platí jak o Smithových, tak o Campbellových seriálech prakticky bez výjimky (Dani Zweig například shrnuje děj Campbellovy rané tvorby slovy “See the universe! Meet interesting aliens! And exterminate them!“[9]). U čtenářů se jejich příběhy setkaly s mimořádným zájmem, ačkoli z literárního hlediska nebyly příliš zvládnuté. Nicméně David Pringle (mj. šéfredaktor časopisu Interzone) zařadil román Skylark of Space [10] mezi sto nejvýznamnějších raných románů SF[11]. Isaac Asimov o něm v předmluvě k antologii Before The Golden Age[12] píše:

„As literature, it was a total flop […], but it had something more than good writing, much more. It had adventure of an unprecedented kind. There was the first introduction of interstellar travel[13]. There were mind-boggling distances and encounters; a kind of never-slowing action centered about indestructible heroes.“

V obdobném duchu se nesou i pozdější Campbellovy romány The Mightiest Machine[14] a The Incredible Planet[15]. Všechna zmíněná díla dokládají Campbellovu schopnost vzít strohé vědecké poznatky a vystavět na nich napínavý dynamický příběh. Popisné pasáže pak prozrazují autorovu touhu zprostředkovat čtenáři nové poznatky vědy.

Ačkoliv byl Campbell jako autor kosmických oper mimořádně úspěšný, byl si zároveň vědom omezujícího charakteru tvorby daného typu. Zatímco E. E. Smith nikdy ani nezatoužil psát cokoliv jiného a jeho pozdní romány se nikterak zásadně neliší od jeho raných, Campbell se chtěl jako spisovatel dostat dále.


© Martin Diviš 2002