6.4. Ženy a sex

Startling Stories
Kráska v ohrožení na obálce Startling Stories (kresba Earle Bergey)

Pulpová SF byla zvláštní tím, že zde existovala určitá tabu, která se v mainstreamové literatuře nevyskytovala. Týkala se zejména náboženství a erotiky. Patrně největší část čtenářstva pulpových SF časopisů totiž tvořili mladí chlapci, kteří by podle tehdejšího všeobecně rozšířeného názoru mohli být erotickými tématy ohroženi. Proslulou strážkyní jejich morálního vývoje byla Kay Tarrant, asistenka Johna W. Campbella Jr. Tato velice prudérní redaktorka nutila „neukázněné“ autory vyškrtávat z rukopisů škodlivé scény a vulgární jazyk.

[1] Celkem 71 čísel v letech 1939 – 1955, nakl. Love Romances Publishing Co. Hlavní ilustrátor A. Leydenfrost.

Nicméně zůstává otázkou, nakolik by chlapce v předpubertálním věku ženy vůbec zajímaly. Oproti tomu obálky SF magazínů (nejčastěji Planet Stories[1]) běžně zdobívaly obrázky s erotickým podtextem – nejčastějším námětem bývaly ženy ohrožované nějakým BEM, což zcela odpovídalo stereotypnímu zobrazení ženských postav v povídkách.

Ženské postavy byly v povídkách a románech pulpové SF víceméně zbytečné, nikdy aktivně nepřispívaly k ději, ani do něj nezasahovaly. Plnily většinou pouze funkci pasívních obětí, ohrožovaných nějakou mimozemskou nestvůrou či jinou zápornou postavou. Podstata oné hrozby však nebyla nikdy podrobněji objasněna – sex byl tabu. Celá myšlenka křížení ras se nicméně zdá být poněkud přehnaná – lidská samice by pro stvoření nepodobné člověku zřejmě nebyla příliš přitažlivá. Každopádně hlavním hrdinům-ochráncům se naštěstí vždy podařilo ženské zajatkyně osvobodit dříve, než stačily utrpět jakoukoli újmu. Do samotného boje pak ženy nikdy nezasahovaly, čekaly pouze pasívně na jeho výsledek. Isaac Asimov tento jev komentuje slovy:

[…] Ne, ženy byly jako poklidně se pasoucí laně, čekající na výsledek zápasu mezi jeleními samci, aby věděly, ke kterému harému budou propříště patřit.

Za těchto okolností se každého opravdového chlapa (jako třeba mě), který četl pulpovou literaturu, zmocňovala obrovská netrpělivost, když se na scéně objevily ženy. Protože jsem předem věděl, že budou jen na obtíž, chtěl jsem se jich zbavit. Vzpomínám si, že jsem do magazínu psal dopisy, v nichž jsem si stěžoval na ženské postavy – na samotnou jejich existenci.

[2] Asimov, Isaac, Já, Asimov, str. 56.

To byl jeden z důvodů (i když ne jediný), proč jsem ve své vlastní rané tvorbě ženy zanedbával. Většinou jsem je v ději zcela vynechával. Byl to samozřejmě nedostatek a další příznak mých pulpových začátků.“[2]

[3] The Science Fiction Encyclopedia, str. 537.

Není divu – většinu tehdejší SF psali muži a ustálené archetypy žen, znevažující něžné pohlaví, byly zcela běžné (v hojné míře jich však kupodivu užívala i Catherine L. Moore). Kromě ustrašené panny a královny Amazonek (viz dílo E. R. Burroughse) uvádí The Science Fiction Encyclopedia[3] ještě nezbednou uličnici a frustrovanou staropanenskou vědkyni (postava Susan Calvinové v Asimovově sbírce I, Robot).

[4] Asimov, Isaac, Já robot, str. 9.

„Byla to nepřístupná dívka, obyčejná a nenápadná, a před světem, který neměla ráda, se bránila neproniknutelným výrazem a vysokou inteligencí.“[4]

[5] Decade the 1940s, ed. Aldiss, Brian W.; Harrison, Harry (London: Pan Books Ltd, 1977).

[6] Astounding Science Fiction, září 1947.

S odklonem Astoundingu od pulpového schématu došlo k tomu, že se ženské hrdinky vyskytovaly v povídkách spíše výjimečně. Neplatilo to zdaleka pouze o hard SF: ženy bychom většinou marně hledali např. i v tehdejší tvorbě Clifforda D. Simaka. V antologii Decade the 1940’s[5], která představuje výběr z nejlepších povídek a jakýsi průřez tvorbou čtyřicátých let (všechny povídky pocházejí z Astoundingu), nenajdeme ženskou postavu ani jednu. Jedinou zástupkyní něžného pohlaví je tak pouze papoušek Laura v povídce Hobbyist[6] Erica Franka Russella.


© Martin Diviš 2002