6.5. Rasismus

Rasismus byl v americké společnosti v době vzniku pulpů již hluboce zakořeněným jevem (na vysokých školách např. existovaly kvóty pro přijímání Židů). Rasové předsudky a stereotypy byly naprosto běžné, není tudíž divu, že je v hojné míře odrážela i časopisecká science fiction. Nicméně často mohli bychom pochybovat o tom, nakolik si autoři i čtenáři přítomnost těchto prvků v jednotlivých povídkách opravdu uvědomovali, a zda by jim vůbec připadaly nepatřičné.

[1] in: London, Jack, The Science Fiction of Jack London (Ridgewood, New Jersey: Gregg Press, 1975)

[2] Citace převzata z The Science Fiction Encyclopedia, str. 361.

Čtenáře neznalého vědecko-fantastické tvorby Jacka Londona by možná překvapila jakási pseudovědecká teorie o nadřazenosti bílé rasy, která se více či méně otevřeně prolíná celým jeho SF dílem. Vrcholem je v tomto směru povídka The Unparalleled Invasion[1] z roku 1910, kde „bílé“ národy vyhubí bakteriologickým útokem všechny Číňany, načež na Zemi nastane šťastné období „[…] of splendid mechanical, intellectual, and art output”[2].

Ming The Merciless
Ming the Merciless ve filmu Flash Gordon

Tzv. „žluté nebezpečí“ bylo oblíbeným námětem SF literatury i ve dvacátých a třicátých letech. Boxerské povstání vyvolalo mezi Američany jistou úzkost, již pak na přelomu století v literatuře přiživoval M. P. Shiel. Na něj pak o něco později navázal (vedle Jacka Londona) Sax Rohmer se svou sérií románů o zloduchovi jménem Dr. Fu Manchu (vycházely většinou ve slicku Collier’s Weekly). Dr. Fu Manchu byl geniální a přitom krutý vědec, hlava tajné čínské organizace usilující o světovou nadvládu. Rohmer v podobném duchu pokračoval i v padesátých letech další románovou sérií, jejíž ústřední postavou byla tentokrát Sumuru, krutá žena taktéž orientálního původu. Dalším slavným orientálním padouchem byl Ming the Mercieless v komixu Flash Gordon[3] Alexe Raymonda.

[3] Vychází od roku 1934, kdy se poprvé objevil v denících vydávaných King Features Syndicate. Jedná se o klasickou kosmickou operu.
[4] Amazing Stories, září 1931.

Podobné rasové stereotypy najdeme v nejedné pulpové povídce tehdejší doby. Pro ilustraci uveďmě povídky Submicroscopic (viz 5.3.) a Awlo of Ulm[4] Capt. S. P. Meeka. Jejich hlavním hrdinou je Courtney Edwards, urostlý blonďatý běloh, bohatý a se zálibou ve sportovním lovu. V první jmenované povídce se přidává na stranu ušlechtilého lidu ulmského císařství. Obyvatelé Ulmu jsou lidští, bílé pleti. Jejich protivníky ve vleklé válce jsou barbarští tvorové zvaní Mena. Mena představují jakousi znetvořenou variantu lidí (o stereotypním zobrazování mimozemšťanů viz 6.3.). Jsou ohavní, černí, brutální, a navíc jsou to kanibalové. V povídce Awlo of Ulm, která na Submicroscopic přímo navazuje, jsou pak protivníky lidé Kau, inteligentní, pokročilí ve vědě. Jsou žlutí a velmi krutí.

Sami autoři si nemuseli nutně být rasistické povahy těchto stereotypů plně vědomi. Pokud ano, nikterak se nad nimi nepozastavovali – nečinili tak dokonce ani sami příslušníci etnických skupin.

V povídce P. Schuylera Millera Tetrahedra of Space (viz 6.3.), odehrávající se v jihoamerické džungli, stojí domorodí divoši v protikladu ke skupině civilizovaných bělochů. Z jednoho z nich, z Valdeze, se nakonec vyklube zrádce. Před svou smrtí rukou hlavního hrdiny Hawkinse ještě stačí prozradit, že je ve skutečnosti míšencem. Hawkins se ho navzdory nebezpečí rozhodne přeci jen pohřbít:

[5] Citováno z Before The Golden Age, str. 199.

“Yet part of him was white, and all of him was human, and so I scooped a shallow trench in the soft mold and buried him, first searching his body for weapons and food.”[5]

[6] Viz např. doslov I. Asimova k povídce Tetrahedra of Space, in: Before The Golden Age, str. 224.

P. Schuyler Miller byl spisovatelem a dlouholetým recenzentem Astoundingu. Jeho kolegové ho znali jako liberála, humanistu a velice štědrého člověka.[6] Lze se tedy domnívat, že Miller pravděpodobně pouze podvědomě přejal některé všeobecně rozšířené předsudky.

U některých autorů ovšem nemohlo být o jejich rasistických postojích nejmenších pochyb. Ostatně citát jednoho Campbellova výroku hovoří za vše:

[7] Citace převzata z Vandal, Andre, Campbell, John W., SF Quotes, 2002 (aktualizace 25. 4. 2002).

“A well-fed and sheltered slave is a safer companion than the freest of starving wretches.”[7]

Změnit názor slavného editora očividně nepřimělo ani hnutí za občanská práva, soudě tak alespoň podle očitého svědectví Michaela Moorcocka:

„Když v polovině 60. let vypukly ve Watts nepokoje, Campbell vážně navrhl a trval na tom, že jsou to ,přirození‘ otroci, kteří jsou nešťastní, když je někdo osvobodí.

[8] Moorcock, Michael, Anti-autoritářská science fiction, Ikarie 7/1994, str. 50.

V roce 1965 jsem se s Campbellem účastnil jedné panelové diskuse, kde jsem se dozvěděl, že když včela dělnice nemůže pracovat, tak umírá nechutenstvím, že osvobození mužici prosili své pány o to, aby je znovu zotročili a že pohnutky protiotrokářů ve válce Severu proti Jihu byly povýtce sobecké, zatímco černoši byli ‚proti‘ emancipaci a ostatně proto se také účastnili nepokojů na předměstí Los Angeles.”[8]

[9] Astounding Science Fiction, leden – březen 1941, pod pseudonymem Anson MacDonald.

Poněkud radikálním názorům se bohužel svého času neubránil ani Robert A. Heinlein. V románu Sixth Column[9] Amerika opět čelí žlutému nebezpečí. Invazi Asiatů nakonec odrazí domácí odboj, který se maskuje jako regulérní církev, jejíž „kněží” konají zázraky pomocí supervědeckých vynálezů (nápad použít náboženství jako zbraně pochází od Johna W. Campbella, Jr.).

Skutečnost, že se v případě Sixth Column jedná o otevřeně rasistický román, bychom asi jen těžko vyvraceli. A není to zdaleka jen tím, že autor vkládá hrdinům do úst výroky o „opičácích“ a „šikmookých“, na jejichž krutost neváhá upozornit. V románu totiž nestojí Američané proti vojákům nějakého konkrétního státu, nýbrž proti anonymní mase sjednocených Asiatů. Čtenář se dokonce nedozví ani název státního uskupení, kterým byly Spojené státy napadeny, hovoří se pouze o „Panasiatech“. Politické aspekty této války pak autor ponechává zcela stranou. Nemůže tak být nejmenších pochyb o tom, že Heinleinův Sixth Column není románem o boji proti nepřátelské zemi, ale proti nepřátelské rase.

Sixth Column vyšel na pokračování v Astoundingu v prvních třech měsících roku 1941. Znamená to tedy, že ho Heinlein musel napsat již v průběhu předchozího roku. V té době nebylo ještě nebezpečí, jež pro Spojené státy představovalo Japonsko, nikterak zřetelné. Nevyhnutelnosti války si pravděpodobně nebyly plně vědomy dokonce ani tehdejší politické špičky (i když to už dnes asi nezjistíme) a od doby vydání románu uběhl ještě téměř celý rok do krachu mírových jednání a útoku Japonců. Pochybovat lze i o tom, že by Heinleina k napsání Sixth Column motivovala invaze císařských vojáků do Mandžuska.

Nicméně události ze 7. prosince 1941 potvrdily Heinleinovy obavy o nebezpečí, jež pro Ameriku představovali Asiaté. V jednom z dopisů Campbellovi píše:

[10] Heinlein, Robert A., Heinlein, Virginia, Grumbles from the Grave (New York: Ballantine Books/Del Rey Books, 1989). Citace převzata z Adamovič, Ivan, Heinlein v dopisech, Ikarie 9/97, str. 44.

„Moje pocity vůči Japoncům by se daly popsat jako chladná nenávist. Nechci jen, aby byli poraženi. Chci, aby byli naprosto rozdrceni. Chci, aby byli potrestáni tisícinásobně, aby byla jejich města vypálena, průmysl rozmetán, flotila potopena a abychom je zbavili jejich nadřazenosti. Musíme jim vládnout. My jsme to tak nechtěli – ale jestli tu má být někdo pánem, chci, abychom to byli my.[10]

Nutno však podotknout, že Sixth Column je ve své podstatě dílem v Heinleinově tvorbě ojedinělým. Většina americké společnosti, a tedy i autorů SF, během druhé světové války „prozřela”. Na příkladu hitlerovského Německa se totiž měli možnost přesvědčit, kam až mohou rasové předsudky dospět. Po válce se pak se sílícím hnutím za občanská práva začaly v hojné míře objevovat i protirasistická SF díla.


© Martin Diviš 2002