7. Pohled na tvorbu vybraných autorů období Zlatého věku SF

7.1. A. E. van Vogt (1912 – 2000)

A. E. van Vogt
A. E. van Vogt

Kanaďan nizozemského původu Alfred Elton van Vogt propadl pulpové SF již jako čtrnáctiletý mladík, když objevil Gernsbasckův Amazing Stories. Prakticky již od okamžiku, kdy se naučil číst, byl vášnivým čtenářem – ve svých desetil letech četl až dvě knihy denně. K vlastnímu psaní ho přivedla povídka Who Goes There? (viz 6.3.) Johna W. Campbella, Jr. Ta se mu zalíbila natolik, že mu okamžitě poslal návrh na povídku vlastní. Jak napsal v jednom dopise[1], kdyby mu prý Campbell tehdy neodpověděl, asi by se spisovatelem nikdy nestal.

[1] Pechanec, Jan, Alfred Elton van Vogt. Životopis, ScifiWorld.cz, 2001. Dále jen Pechanec, Jan, Alfred Elton van Vogt.
[2] Astounding Science Fiction, srpen 1940.
[3] Astounding Science Fiction, červenec 1939.
[4] Astounding Science Fiction, září – prosinec 1940.
[5] Astounding Science Fiction, srpen – říjen 1945.
[6] Synopse převzata z Pechanec, Jan, Alfred Elton van Vogt.

Dříve než van Vogt uspěl jako autor SF, stačil napsat řadu úspěšných románů spadajících svým námětem do červené knihovny. Od svých dvaceti čtyř let psal i rozhlasové hry. Celkem jich stvořil šest desítek. Ve dvaceti osmi letech se pak začal věnovat SF. Jeho vědeckofantastickou prvotinu s názvem Vault of the Beast[2] vydal Campbell až roku 1940, jeho první publikovanou povídkou se tak stal v létě roku 1939 Black Destroyer[3].

Jelikož van Vogta neodvedli za války do armády kvůli slabému zraku, mohl se záhy začít věnovat psaní na plný úvazek. Roku 1940 publikoval svůj první román Slan[4], který zároveň patří k jeho nejznámějším, spolu s World of Null-A[5].

Protagonisté příběhu World of Null-A vytvořili zvláštní nearistotelskou filozofii (odtud „Null-A“), která jim dává mimořádné schopnosti. Jeden z nich, Gilbert Gosseyn, obdařený záhadným způsobem dvěma mozky, je schopen se mžiknutím oka přemisťovat na vzdálenosti stovek světelných let, za různých okolností se převtěluje a je řízen záhadnou silou, po jejímž původu marně pátrá.[6]

Earth's Last Fortress
A. E. van Vogt: Earth's Last Fortress (kresba Chriss Foss)

Po roce 1942 začal Campbell kupovat většinu jeho povídek a van Vogt se tak stal jedním z kmenových přispěvatelů a spolu s Robertem A. Heinleinem i skutečným pilířem Astoundingu. Celkem mu zde v letech 1939 – 1947 vyšlo třicet pět povídek a románů. Všechna jeho nejslavnější díla vznikla právě v této době, což bylo patrně zapříčiněno skutečností, že A. E. van Vogt (podobně jako třeba E. E. Smith) svůj styl nikterak výrazněji neměnil. Ten po válce brzy zastaral a van Vogt tak poněkud ztratil na popularitě.

Van Vogt nejvíce proslul jako autor grandiózních kosmických oper s komplikovanými zápletkami a rychlým spádem děje. Jeho díla byla plná odolných protivníků, mimozemských příšer, superhrdinů, galaktických říší a časových paradoxů. Jeho próza byla drsná, ale přesvědčivá, komplikovaná i srozumitelná zároveň. Děj někdy svojí strukturou připomínal sen.

[7] Resp. po přejmenování roku 1943 Unknown Worlds.
[8] Unknown Worlds, říjen 1943.
[9] Van Vogt, A. E., Slan (Praha: Poutník, 1997).
[10] Van Vogt, A. E., Hull, E. Mayne, Okřídlený muž (Praha: Klub Julese Vernea, 1992). V originále The Winged Man, 1944.
[11] Cena Nebula, kategorie Grand Master, uděluje Americká společnost autorů science fiction (Science Fiction Writers of America).

Během první dekády své SF tvorby van Vogt hojně přispíval i do doprovodného časopisu Unknown[7], kde z jeho tvorby nejvíce vynikl román The Book of Ptath[8]. Pojednává o padlém bohu, který si v daleké budoucnosti musí vybojovat zpět svoji svrchovanost.

A. E. van Vogt byl jedním z nejslavnějších (i když ne nejlepších) autorů Zlatého věku SF. U nás je však větší část jeho díla poměrně neznámá, snad kromě románů Slan[9], Okřídlený muž[10] a několika povídek. Po roce 1990 vycházely některé jeho povídky v časopise Ikarie.

Roku 1995 A. E. van Vogt získal titul Velmistra žánru science fiction[11].


© Martin Diviš 2002