7.10. Další autoři (Henry Kuttner, C. L. Moore, Arthur C. Clarke, L. Ron Hubbard, Ray Bradbury)

Henry Kuttner
Henry Kuttner

Henry Kuttner (1914 – 1958) byl jedním z nejlepších autorů SF povídek čtyřicátých let. Nebyl však nejslavnějším, neboť si nevytvořil osobitý a nezaměnitelný rukopis, podle něho by ho čtenáři ihned identifikovali a navíc se v padesátých letech začal od SF odklánět.[1] Na rozdíl od některých kolegů Kuttnerovi v dětství neučarovala SF, nýbrž horor a fantasy. Jako spisovatel debutoval roku 1936 v časopise Weird Tales výraznou povídkou The Graveyard Rats[2] ve stylu H. P. Lovercrafta a pokračoval dalšími hororovými prózami. Jeho agent mu poté navrhl, aby zkusil psát i SF, což se Kuttnerovi zpočátku nelíbilo. Necítil se dostatečně vědecky vzdělaný, jeho SF příběhy však nakonec vynikly něčím jiným – humorem. Od roku 1937 psal množství sérií pro SF časopisy, z nichž většina se nesla v humorném tónu. Byla to např. série povídek sebraných ve sbírce Robots Have No Tails[3] o vynálezci Gallegherovi, který vždy v opilosti sestrojil nějaký vynález a potom za střízliva pracně zjišťoval, k čemu vlastně slouží. Z dalších jmenujmé série o Petu Manxovi[4] či o Hogbenech[5], což byla rodinka mutantů.

C. L. Moore
C. L. Moore

Roku 1940 se Kuttner oženil s C. L. Moore (celým jménem Catherine Lucille Moore, 1911 – 1987), uznávanou autorkou fantasy, a od té doby psali až na výjimky společně (někdy i pod společným pseudonymem[6]). Největšího úspěchu dosáhli v letech po válce, kdy publikovali v prestižním Astoundingu nezastiňováni svými slavnějšími kolegy jako byli Heinlein či Asimov, toho času ve vojenské službě. Od počátku padesátých let se však Kuttner začal od fantastické literatury odklánět. Roku 1958 předčasně zemřel na infarkt. C. L. Moore se po jeho smrti věnovala psaní scénářů pro televizní seriály.

Arthur C. Clarke
Arthur C. Clarke

Od roku 1946 začal v Astoundingu publikovat i Angličan Arthur C. Clarke (celým jménem Arthur Charles Clarke, nar. 1917), další vědec mezi spisovateli SF. Za války sloužil jako radarový instruktor, po válce vystudoval matematiku a fyziku na King’s College v Londýně. Měl velkou vášeň pro astronomii, dvakrát byl předsedou British Interplanetary Society.

Již před válkou byl činný ve fandomu. Jeho první prodanou povídkou byla Rescue Party[7], jako první však vyšla Loophole[8]. Z dalších jmenujme Inheritance[9]. Kromě Astoundingu přispíval Clarke i do ostatních časopisů – do Startling Stories (např. The Fires Within[10], Against the Fall of Night[11] či Expedition to Earth[12]) i do Thrilling Wonder Stories (Breaking Strain[13]). Od počátku padesátých let pak publikoval v časopisu Galaxy.

Clarkeovy rané povídky byly ryzí žánrovou SF, působící někdy poněkud stroze a těžkopádně. Většinou byly vystavěné na jednom konkrétním vědeckém poznatku a měly výrazný závěr. Čiší z nich autorův pozitivní vztah k vědě jakožto prostředku k řešení problémových situací. Postupem času se však Clarke dokázal propracovat i k poetičtějším spisovatelským polohám, jako např. v románech Childhood’s End[14]  či The City and the Stars[15]. Světovou proslulost mu přinesly především romány z cyklu Space Odyssey[16] a Rama[17], jež mu vynesly ceny Hugo, Locus i Nebula. Kromě nich a řady dalších získal roku 1985 ještě titul Velmistra žánru science fiction. Clarkovo dílo se u nás těší velké oblibě.

L. Ron Hubbard
L. Ron Hubbard

L. Ron Hubbard (celým jménem Lafayette Ron Hubbard, 1911 – 1986) je znám především jako vynálezce kontroverzní dianetiky[18] a zakladatel scientologické církve[19]. Dianetika nadchla i Johna W. Campbella, Jr., který ji začal popularizovat k nemalé nevoli ostatních autorů přímo na stránkách Astoundingu.

L. Ron Hubbard přispíval ve čtyřicátých letech rovnou měrou do Unknown i do Astoundingu. Jeho příznivci se občas snaží navodit dojem, že právě Hubbard byl klíčovým autorem Zlatého věku. Není tomu tak – jeho dílo tvoří většinou obvyklé kosmické opery a dobrodružné příběhy, často poměrně melodramatické. Za svoji tvorbu nezískal žádné významné ocenění. K jeho nejznámějším literárním počinům patří ze SF román Final Blackout[20], z fantasy potom Slaves of Sleep[21] a především novela Fear[22].

Ray Bradbury
Ray Bradbury

Ray Bradbury (celým jménem Raymond Douglas Bradbury, nar. 1920) z řady všech slavných autorů Zlatého věku výrazně vybočuje. Byl totiž jediným ze SF spisovatelů čtyřicátých let, který se k popularitě a bohatsví (nemluvě o Bradburyho nezaměnitelném stylu) dopracoval zcela bez přispění Johna W. Campbella, Jr. Není ani divu, Bradburyho lyrický styl se s Campbellovým technokratickým pohledem na SF příliš neslučoval, takže o publikování v Astoundingu neměl vůbec zájem. Od roku 1940 psal pro Weird Tales, Planet Stories a Thrilling Wonder Stories, později se mu dokonce jako jedinému autoru SF podařilo proniknout i do křídových magazínů, jako The Saturday Evening Post, Esquire či Collier’s. Bradburyho SF navíc tvoří pouze část (i když zdaleka nejúspěšnější) jeho jinak velmi rosáhlé tvorby.

Bradbury je především mistrem povídky, zvládal ale i prózy většího rozsahu (viz např. román Fahrenheit 451[23]). Z jeho nejznámějších počinů jmenujme namátkou The Wind[24] o pomstychtivém větru, The Crowd[25] o mlčenlivých lidech, rozhodujících pouhou svojí přítomností o životě či smrti umírajícího, The Piper[26] o morbidním pištci s neobvyklým hudebním nástrojem, z pozdějších pak např. vypointovaný příběh o cestování časem s názvem A Sound of Thunder[27]. Proslulost mu přinesla sérii příběhů sebraných ve sbírce The Martian Chronicles[28].

Bradbury je držitelem řady ocenění, včetně prestižního titulu „Velmistr žánru science ficiton“ (1988). Jeho dílo je u nás dobře známé a velice oblíbené.


[1] Adamovič, Ivan, Henry Kuttner – zapomenutý mistr povídky, Ikarie 7/1995, str. 33.
[2] Weird Tales, březen 1936.
[3] Padgett, Lewis, Robots Have No Tails (New York: Gnome Press, 1952).
[4] Thrilling Wonder Stories, 1939 – 1944, částečně s Arthurem K. Barnesem pod společným pseudonymem Kelvin Kent.
[5] Thrilling Wonder Stories, 1947 – 1949, částečně s C. L. Moore pod společným pseudonymem Lewis Padgett.
[6] Lewis Padgett či Lewis O'Donnell. Některé povídky publikované pod pseudonymem však napsala C. L. Moore sama.
[7] Astounding Science Fiction, květen 1946.
[8] Astounding Science Fiction, duben 1946.
[9] Astounding Science Fiction, září 1948 pod pseudonymem Charles Willis.
[10] Startling Stories, září 1949.
[11] Startling Stories, listopad 1948.
[12] Startling Stories, květen 1949.
[13] Thrilling Wonder Stories, prosinec 1949.
[14] Clarke, Arthur C., Childhood's End (New York: Ballantine Books, 1953).
[15] Knižně 1956.
[16] Celkem čtyři romány v letech 1968 – 1997.
[17] Čtyři romány v letech 1973 – 1993, z toho poslední tři ve spolupráci s Gentrym Lee.
[18] Metoda zvyšování duševního pocenciálu různými mentálními praktikami, jež však mohou mít i negativní dopady na osobnost.
[19] Scientologická církev se snaží osvobodit lidskou duši od nutnosti převtělování.
[20] Astounding Science Fiction, duben – červen 1940.
[21] Unknown, 1939.
[22] Unknown Fantasy Fiction, červenec 1940.
[23] Bradbury, Ray, Fahrenheit 451 (New York: Ballantine Books, 1953).
[24] Weird Tales, březen 1943.
[25] Weird Tales, květen 1943.
[26] Thrilling Wonder Stories, únor 1943.
[27] in Bradbury, Ray, R Is for Rocket (New York: Doubleday & Co., 1952).
[28] Bradbury, Ray, The Martian Chronicles (New York: Doubleday & Co., 1950).



© Martin Diviš 2002