7.2. Isaac Asimov (1920 – 1992)

Isaac Asimov
Isaac Asimov

Isaac Asimov se narodil v Rusku. Jeho rodiče však jakožto Židé nuceni roku 1923 emigrovat do Spojených států. Jeho otec vlastnil v Brooklynu malou cukrárnu, kde prodával mj. i první SF časopisy. Mladičký Asimov zcela propadl kouzlu „scientifiction“ již s prvním číslem časopisu Amazing Stories a od té doby mu neuniklo jediné číslo. Svými názory na jednotlivé povídky i SF všeobecně přispíval do sloupku dopisů editorovi, jehož prostřednictvím se seznámil se členy prvního fandomu (říkali si „Futurians“). Obliba science fiction měla podíl na jeho rozhodnutí stát se vědcem.

[1] Letecká experimentální stanice válečného námořnictva.

Již jako dítě byl Asimov mimořádně nadaný. Studoval na mnoha školách, neboť rodiče se často stěhovali. Navštěvoval několik prestižních klubů, např. Mensu, kterou opustil údajně kvůli aroganci ostatních členů. Univerzitní studia započal již v patnácti letech, přerušila je však válka. Po válce, kde sloužil u NAES[1] společně s Heinleinem a de Campem, získal doktorát z biochemie na Kolumbijské univerzitě v New Yorku. Své výjimečnosti si byl Asimov plně vědom a síla jeho ega byla vskutku neuvěřitelná. Jeho obrovské sebevědomí by snadno mohlo být zaměňováno za nafoukanost, nebýt lehce ironického tónu, s nímž Asimov o svých schopnostech hovořil a psal.

[2] Roku 1958, deset let po získání doktorátu.
[3] Vychází od roku 1949, v současnosti vydává Gordon van Gelder, Hoboken, New Jersey.

Věda byla Asimovovi povoláním i životním koníčkem. Nikdy se však nevěnoval žádnému výzkumu, ze všeho nejvíce ho zajímala popularizace. Vědeckou kariéru dokonce brzy nadobro opustil[2], aby se mohl plně věnovat psaní. Vytvořil řadu vědeckých příruček a napsal obrovské množství popularizačních článků. V časopise The Magazine of Fantasy & Science Fiction[3] pak během dvou desetiletí vydal souvislou řadu 399 esejů na nejrůznější vědecká témata, jež mu roku 1963 vynesla speciální cenu Hugo za „přidání vědy do science fiction“ (adding science to science fiction). Kompletní seznam Asimovových nebeletristických prací čítá více než tisíc položek.

[4] Roku 1940 ji pak otiskl Frederik Pohl v dubnovém čísle Astonishing Stories.
[5] Amazing Stories, březen 1939.
[6] Amazing Stories, květen 1939.
[7] Astounding Science Fiction, červenec 1939.
[8] Foundation je tvořena navazujícími povídkami, jež postupně vycházely v Astoundingu v letech 1942–44.
[9] Astounding Science Fiction, 1945.
[10] Astounding Science Fiction, 1948–50.
[11] Poslední z nich, Forward the Foundation, vyšel v roce 1993.

V červnu roku 1938 Asimov odnesl Campbellovi do redakce ukázat svou první povídku Cosmic Corkscrew. Campbell ji ale nepřijal. Nicméně povzbudil ho, aby zkusil napsat další (The Callistan Menace); tu však odmítl také[4]. Stejně tomu bylo i v případě povídky Marooned off Vesta[5]; tu ale naopak spolu s The Weapon Too Dreadful to Use[6] koupil Amazing Stories, nově vlastněný nakladatelstvím Ziff-Davis. První Campbellovou koupí byla povídka Trends[7] v létě roku 1939.

Asimovovy povídky zpočátku zdaleka nepřitahovaly takovou pozornost, jako tomu bylo v případě Roberta A. Heinleina či A. E. van Vogta. Během tří let si však postupně vybudoval reputaci svými povídkami o robotech a především proslulou Nightfall (viz 5.3.), považovanou mnohými za nejlepší magazínovou SF povídku vůbec. V Asimovově tvorbě představovala významný mezník, protože po jejím vydání již nikdo jeho povídky neodmítal. Během následujících dvou let se počtem vydaných děl i oblibou dostal až na úroveň Heinleina a van Vogta.

Prelude to Foundation
Předposlední z Asimovových "Nadací"

K nejúspěšnějším dílům publikovaným ve čtyřicátých letech v Astoundingu patří vedle povídek o robotech (viz 6.2.) románová trilogie Foundation[8], Foundation and Empire[9] a Second Foundation[10]. Ačkoliv byla Foundation původně zamýšlena jen jako samostatný příběh, rozrostla se nakonec v cyklus sedmi románů[11]. Ten navíc Asimov propojil se svými příběhy o robotech a dalšími romány, napsanými v padesátých letech. Vznikla tak působivá sága líčící příštích dvacet tisíc let lidské civilizace, historie pádu Římské říše přenesená do vesmíru. Nejedná se přitom o žádnou kosmickou operu – velká část děje se odehrává na diplomatické úrovni.

Asimov cílevědomě pracoval na tom, aby co nejdříve překonal pulpový styl psaní, a snažil se vyhnout všem klišé tehdejší magazínové SF. Proslul jako autor dobré, technicky i vědecky fundované science fiction. Na vědeckou přesnost kladl mimořádný důraz, díky čemuž jeho styl působí možná poněkud stroze; přesto však zůstává jeho próza napínavá a velmi čtivá.

[12] Asimov, Isaac, The End of Eternity (Garden City, New York: Doubleday & Co., 1955).
[13] Galaxy Science Fiction, březen – červen 1972.
[14] Toto se stává pouze ve velmi ojedinělých případech. Není obvyklé, aby dílo, které získá Huga, získalo i Nebulu a naopak.
[15] Galaxy Science Fiction, říjen – prosinec 1953.
[16] Astounding Science Fiction, říjen – prosinec 1956. [17] Asimov, Isaac, I. Asimov, A Memoir (Garden City, New York: Doubleday & Co., 1994). Česky jako Asimov, Isaac, Já, Asimov (Praha: Český spisovatel/Arcadia, 1996).

V padesátých letech Asimov kvůli profesním neshodám ukončil spolupráci s Campbellem a přešel ke konkurenčnímu The Magazine of Fantasy & Science Fiction, kde vydal řadu děl a později i zmíněných vědeckých esejů. Skutečnou volnost psaní mu však poskytl až jeho vlastní časopis Isaac Asimov’s Science Fiction Magazine, v současnosti jeden z nejprodávanějších SF magazínů. Velkou část svého díla ovšem Asimov vydal knižně. K největším úspěchům patřily romány The End of Eternity[12] o cestování časem a časových paradoxech a The Gods Themselves[13], jenž svým popisem života trojpohlavních bytostí zaujal čtenáře i literární kritiky natolik, že získal ceny Hugo i Nebula zároveň[14]. V románech The Caves of Steel[15] a The Naked Sun[16] se mu dokonce podařilo úspěšně zapracovat detektivní příběhy do SF žánru, o což se nikdo před ním ani nepokusil, neboť to bylo považováno za nemožné (viz 5.3.). Vydal též řadu antologií, které opatřil svými komentáři.

Asimovova tvorba čítá hodně přes sto knih. Většina jeho beletristického díla je známá i u nás a těší se velké oblibě. Vedle mnoha dalších ocenění získal Isaac Asimov i prestižní tilul Velmistra žánru science fiction. Před svou smrtí sepsal paměti[17], v nichž bilancuje svůj život a vyjadřuje se k nejrůznějším tématům včetně SF.


© Martin Diviš 2002