7.3. Robert A. Heinlein (1907 – 1988)

Robert A. Heinlein
Robert A. Heinlein

Robert Anson Heinlein byl patrně nejvýznamnějším autorem science fiction. Již jako dítě zcela propadl astronomii a v šestnáci letech ho uchvátily první SF magazíny. Po ukončení střední školy byl přijat na Námořní akademii v Annapolisu, po jejímž absolvování byl přidělen na nejmodernější letadlovou loď tehdejší doby, USS Lexington. Z ní byl přeřazen na menší a méně stabilní USS Roper, jejíž neustálé kolébání způsobovalo Heinleinovi takřka permanentní mořskou nemoc. V důsledku oslabení organismu pak onemocněl tuberkulózou a byl z námořnictva vyřazen jakožto invalida s nízkou penzí. Se svým propuštěním se nikdy nevyrovnal – po útoku Japonců na Pearl Harbor se znovu pokoušel nastoupit do služby, byl však odmítnut. Za války tedy alespoň pracoval společně s Asimovem a de Campem v letecké výzkumné stanici (NAES) ve Philadelphii.

[1] Všechny Astounding Science Fiction, leden, resp. červen, září, a únor – březen 1940.
[2] „Future History“, popsáno podrobněji roku 1941 v Astounding Science Fiction.
[3] Anson MacDonald, Lyle Monroe, Caleb Saunders, John Riverside. Mimo Astounding jednou užil i jména Simon York.
[4] Astounding Science Fiction, duben – květen 1942 pod pseudonymem Anson MacDonald.
[5] Astounding Science Fiction, únor 1941.
[6] Astounding Science Fiction, červen 1941 pod pseudonymem Anson MacDonald.
[7] Astounding Science Fiction, srpen 1942 pod pseudonymem Anson MacDonald.
[8] Heinlein, Robert A., Rocket Ship Galileo (New York: Scribner's Sons, 1947).
[9] Heinlein, Robert A., Space Cadet (New York: Scribner's Sons, 1948).
[10] Heinlein, Robert A., Red Planet (New York: Scribner's Sons, 1949).
[11] Heinlein, Robert A., Starship Troopers (New York: Putnam, 1959).
[12] Galaxy Science Fiction, září – listopad 1951.
[13] Astounding Science Fiction, únor – duben 1956.
[14] The Magazine of Fantasy & Science Fiction, říjen – prosinec 1956.
[15] If, prosinec 1965 – duben 1966.
[16] Heinlein, Robert A., Stranger in a Strange Land (New York: Putnam, 1961).
[17] Heinlein, Robert A., Heinlein, Virginia, Grumbles from the Grave (New York: Ballantine Books/Del Rey Books, 1989).

Než objevil svoji budoucí profesi, vystřídal Heinlein spoustu povolání. V srpnu 1939 pak Campbell otiskl hned první (!) Heinleinovu povídku Life-Line, následovanou sérií povídek jako Requiem, The Roads Must Roll, Blowups Happen a krátkým románem If This Goes On…[1]. Jejich kvalita mu okamžitě přinesla obrovskou slávu a úspěch v SF naprosto nevídaný. Všechny tyto Heinleinovy rané povídky byly součástí cyklu „historie budoucnosti“[2] („Future History“), což byla koncepce umoňující propojit různé povídky do jednoho celku, později napodobovaná mnoha autory (srov. 6.2.).

Heinleinův úspěch tkví v tom, že se soustředil více na lidi než na technologii (jeho hrdinové byli rozhodní, vždy věděli, co je třeba udělat), vyhýbal se dlouhým popisným pasážím a vysvětlování. Potřebné informace radši nechával volně vyplynout z dialogu nebo děje samotného. Věda měla své místo i v jeho díle. Neakcentoval ji však tolik, jako někteří jiní autoři (Heinlein sám pro svoji tvorbu upřednostňoval označení „speculative fiction“ před „science fiction“). To vše činilo jeho příběhy mnohem realističtějšími, než byly příběhy všech ostatních autorů magazínové SF.

V následujících letech psal Heinlein svoje povídky v tak rychlém sledu, že některé z nich dokonce musel vydávat pod pseudonymy[3], aby je Campbell mohl otisknout v jednom čísle Astoundingu. Díky tomu si jako jeden z prvních autorů magazínové SF mohl dovolit živit se pouze psaním. K nejznámějším Heinleinovým dílům tohoto období patří romány Sixth Column (viz 6.5.), Beyond This Horizon[4] (o hledání smyslu života ve společnosti budoucnosti), povídky …And He Built A Crooked House[5] (o architektovi, který se „prostaví“ až do jiné dimenze), By His Bootstraps[6] (proslulá časová smyčka plná temporálních paradoxů) či Waldo[7] (o invalidním vynálezci, žijícím na palubě umělé družice).

Ačkoli Heinlein vycházel z tradice pulpových magazínů, podařilo se mu jako prvnímu z Campbellových autorů prosadit i mimo tuto oblast. Roku 1947 mu vyšla řada povídek ve slicku Saturday Evening Post (včetně známé The Green Hills of Earth) a etabloval i jako autor dětské SF romány Rocket Ship Galileo[8], Space Cadet[9], Red Planet[10] a osmi dalšími v padesátých letech. Romány pro dospělé začal psát počínaje titulem Starship Troopers[11], původně zamýšleným jako další z dětských románů, kterým si vysloužil paradoxně reputaci militaristy i cenu Hugo zároveň. Právě romány pro dospělé nakonec přinesly Heinleinovi největší úspěch. Díla jako The Puppet Masters[12], Double Star[13] (Hugo 1956), The Door into Summer[14] či The Moon is a Harsh Mistress[15] (Hugo 1967) patří ke klasice žánru. O Heinleinově vrcholném díle Stranger in a Strange Land[16] (Hugo 1962) se pak často hovoří jako o nejslavnějším SF románu vůbec.

Roku 1975 se Robert A. Heinlein stal historicky prvním držitelem ocenění Velmistr žánru science fiction. Jeho jméno nese i jeden z kráterů na Měsíci. Vlastní životopis sice nikdy nenapsal, po jeho smrti však Heinleinova žena vydala sbírku jeho korespondence s názvem Grumbles from the Grave[17].


© Martin Diviš 2002