7.6. Clifford D. Simak (1904 – 1988)

Clifford D. Simak
Clifford D. Simak

Pro Roberta A. Heinleina či Isaaca Asimova představovalo psaní SF hlavní zdroj obživy. Clifford Donald Simak[1], jeden z nejkonzervativnějších autorů SF, se však až do svého odchodu do důchodu v roce 1976 primárně věnoval žurnalistice. Z malých regionálních deníků se vypracoval až do Minneapolis Star a Tribune, kde v pozici šéfa zpravodajství řídil i různé populárněvědné rubriky.

Souběžně se svojí profesí však dokázal vytvořit rozsáhlé a velice pozoruhodné dílo (celkem 42 knih). První povídku vydal již roku 1931 (viz 5.3.The World of the Red Sun). Následovaly ji ještě čtyři další v podobném duchu, avšak i ty trpěly množstvím neduhů pulpové literatury. Simaka samotného tehdejší magazínová SF ani příliš neuspokojovala, proto koncem roku 1932 psát přestal, s výjimkou novely The Creator[2].

Cosmic Engineers
Cosmic Engineers

O šest let později se však k psaní opět vrátil, přilákán kvalitou Campbellova Astoundingu[3]. V roce 1938 zde debutoval povídkami Rule 18[4] a Reunion on Ganymede[5]. Simakův první román, kosmická opera Cosmic Engineers[6], se nese v duchu tvorby E. E. Smithe či Edmonda Hamiltona. Rovněž v dalších povídkách (např. Rim of the Deep[7], Tools[8], Hunch[9]) pak sice lze vysledovat zvyšující se úroveň Simakovy tvorby, v konkurenci slavnějších kolegů však jeho díla nikterak nevynikala.

Změna přišla až roku 1944, kdy Simak opustil zaběhaná schémata a v povídkách City[10] a Huddling Place[11] (viz 5.3.) přišel se svým vlastním nezaměnitelným stylem, s nímž od té doby sklízel úspěchy po celý zbytek svého tvůrčího života. Jmenované povídky zachycují migraci obyvatelstva z měst a líčí idylický venkovský život, zpříjemňovaný moderní technikou a přátelskými roboty. V následujících šesti povídkách pak Simak rozvinul příběh o odchodu lidské civilizace na Jupiter. Děj povídek přitom neopouští Zemi, kde zůstávají pouze poslední lidé a jejich výtvory – roboti a inteligentní psi. Spojením všech příběhů pak vznikl cyklus City[12], kniha na pomezí povídkové sbírky a románu, jež je Simakovým nejznámějším dílem[13].

Time and Again
Simakův román Time and Again vyšel i pod názvy First He Died a Time Quarry

Od roku 1950 začal Simak publikovat své práce také v časopise Galaxy. Vedle úspěšných románů Time and Again[14] a Ring Around the Sun[15] vydal v padesátých letech též řadu povídek, sebraných později např. ve sbírkách Strangers in the Universe[16], The Worlds of Clifford Simak[17] a All the Traps of Earth and Other Stories[18]. Byla mezi nimi i The Big Front Yard[19], za niž získal roku 1959 cenu Hugo.

Chytrý vesničan Hiram Taine objeví na svém pozemku časoprostorovou bránu, kterou je možné vstupovat do jiných světů. Zatímco představitelé vlády zmatkují a dělají Hiramovi nepříjemnosti, Taine záležitost vezme do vlastních rukou a ukáže, že obchodní jednání není zrovna nejhorším základem pro jednání s jinou civilizací.[20]

The Visitors
The Visitors

Po roce 1960 pak psal přibližně jeden román ročně, k nejznámějším patří Way Station[21] (Hugo 1964), The Visitors[22] či Project Pope[23].

Simakovo dílo se stále těší velké oblibě ve světě i u nás, což je dáno i jeho nadčasovostí. Největší podíl na tom  má určitě Simakův osobitý styl, který si autor udžel po celou dobu své tvorby. Simak ve své próze klade důraz na individualismus, neuspěchaný životní styl a dobré sousedské vztahy, aplikované i ve vesmírném měřítku. Kontakt s mimozemšťany není ani hrozbou, ani něčím neobvyklým, hlavní je dohodnout se co nejdříve na něčem, z čeho by měly prospěch obě strany. Simak si tak vysloužil pověst idylisty a pastorálního autora.

Jednou z věcí, které tuto idylu ilustrují, je skutečnost, že v jeho povídkách nikdy nikdo nikam nespěchá:

Ráno, když Knight vyšel z domu, narazil venku na šerifa. Klobouk měl naražený přes obličej, opíral se o plot a snažil se nějak zabít čas.

„Dobré ráno, Gordie,“ řekl šerif. „Čekám tu na vás.“[24]


[1] Simakovo jméno prozrazuje evropský původ – jeho praotec pocházel z Čech.
[2] Napsal ji sice již v roce 1935, její téma však tehdy bylo natolik kontroverzní (SF variace na téma stvoření světa), že mohla vyjít pouze v poloprofesionálním Marvel Tales.
[3] Své ženě prý řekl: „Pro Campbella psát můžu, ten se nespokojí s tím průměrem, co teď vychází, ten bude chtít něco nového.“ Citace převzata z Od Heinleina po Aldisse, ed. Gunn, James E. (Praha: AFSF, s.r.o., 1994).
[4] Astounding Science Fiction, červenec 1938.
[5] Astounding Science Fiction, listopad 1938.
[6] Astounding Science Fiction, únor – duben 1939.
[7] Astounding Science Fiction, květen 1940.
[8] Astounding Science Fiction, červenec 1942.
[9] Astounding Science Fiction, červenec 1943.
[10] Astounding Science Fiction, květen 1944.
[11] Astounding Science Fiction, červenec 1944.
[12] Simak, Clifford D., City (New York: Gnome Press, 1952).
[13] Roku 1953 mu vynesla ocenění International Fantasy Award.
[14] Galaxy Science Fiction, říjen – prosinec 1950 pod názvem Time Quarry.
[15] Galaxy Science Fiction, prosinec 1952 – únor 1953.
[16] Simak, Clifford D., Strangers in the Universe (New York: Simon & Schuster, 1956).
[17] Simak, Clifford D., The Worlds of Clifford Simak (New York: Simon & Schuster, 1960).
[18] Simak, Clifford D., All the Traps of Earth and Other Stories (Garden City, New York: Doubleday & Co., 1962).
[19] Astounding Science Fiction, říjen 1958.
[20] Synopse převzata z Adamovič, Ivan, Clifford D. Simak: Zády k budoucnosti, Ikarie 9/1994, str. 34.
[21] Galaxy Science Fiction, červen – červenec 1963 pod názvem Here Gather the Stars.
[22] Analog Science Fiction/Science Fact, říjen – prosinec 1979.
[23] Simak, Clifford D., Project Pope (New York: Ballantine Books/Del Rey Books, 1981).
[24] Citace převzata ze Simak, Clifford D., Jak na to, Ikarie 9/1994, str. 28. Překlad Jan Filipský.


© Martin Diviš 2002