Závěr

Cílem této práce bylo podat ucelený přehled o vývoji Americké magazínové SF první poloviny dvacátého století se zaměřením na období tzv. Zlatého věku. Práce vznikla na základě četby SF třicátých a čtyřicátých let a úspěšného sběru materiálů, u nás dostupných jen ve velmi omezené míře.

Ukázali jsme, že k otázce časového ohraničení Zlatého věku není nutno přistupovat dogmaticky a stanovili jsme délku jeho trvání přibližně na dobu od konce třicátých do konce čtyřicátých let. Zároveň jsme zjistili, že umělecká úroveň literatury science fiction se neustále zvyšuje. Výjimečnost Zlatého věku je tedy třeba vidět především ve vztahu k předcházejícímu období.

Analýzou vybraných témat oblíbených během Zlatého věku jsme osvětlili charakter tohoto období. Při tom jsme poukázali na klady i zápory tehdejší tvorby. Představili jsme nejvýznamnější autory a jejich díla, u nás stále mnohdy nepříliš známá.

Na závěr uveďme ještě krátkou úvahu týkající se vlivu Zlatého věku na další vývoj vědeckofantastického žánru.

Na počátku minulého století se umělecká a zábavná část literatury od sebe navzájem značně vzdálily. Vznikl nový a velmi rozsáhlý trh s pulpovými časopisy a právě ten se stal doménou rané SF. To bylo pravděpodobně dáno skutečností, že pro SF není důležitá forma, nýbrž obsah. To příliš nekorespondovalo s tehdejším modernismem („umění pro umění“).

Není snad příliš odvážným tvrzením, že současná americká popkultura vyrůstá z pulpových kořenů. V dnešní době informačního přetížení nabývají díky svojí relaxační funkci na významu triviální literatura, film i televize. Tato média přebírají pulpové postupy, hrdiny i témata. Mnohá novodobá populární díla se vyznačují přímočarostí děje, schématičností postav, klišovitostí, akčností, rychlým spádem děje, rezignací na vnitřní život hrdinů atd. Chandlerovští detektivové, komixoví superhrdinové či nezdolní jedinci schopní překonat jakékoliv obtíže se dodnes těší mimořádné oblibě.

Výše uvedené postřehy platí pochopitelě i ve vztahu k dnešní science fiction, jejíž pulpové kořeny a vliv Zlatého věku jsou zcela evidentní. Témata jako kontakt s mimozemšťany a války s nimi, cestování vesmírem i časem apod. jsou nesmrtelná – stejně jako rekvizity typu paprskomet, hyperpohon, stroj času, android atd. Současná SF pro mládež se pak od pulpové SF první poloviny minulého století liší mnohdy jen absencí rasových předsudků. Jako příklad uveďme velúspěšnou filmovou sérii Star Wars (1977 – 2002) George Lucase.

Nesporný vliv čtyřicátých let však lze vysledovat i u děl, snažících se oprostit od zavedených schémat – např. u klasiky žánru z roku 1956, filmu Forbidden Planet režiséra Freda McLeoda Wilcoxe, či u známého seriálu Star Trek (1966–8) Gena Roddenberryho. Ve Forbidden Planet hraje klíčovou roli psychologie i hard SF zároveň (tajemná mimozemská technologie materializuje monstra vyvolaná z podvědomí hrdinů, kteří s nimi pak musí bojovat). Na svou dobu velice progresivní seriál Star Trek silně připomíná kosmickou operu, s mimozemšťany se ale nakonec dá téměř vždy dohodnout; dialog je upřednostňován před akcí. Rozsáhlý svět Star Treku, umožňující spojit do jednoho celku nejrůznější příběhy, v lecčem připomíná robouniverzum Isaaca Asimova. V seriálu na něj dokonce nalezneme i přímé odkazy (pozitroničtí roboti).

Klasické příběhy Zlatého věku neztratily ani dnes nic ze své přitažlivosti. Dokladem budiž např. film Pitch Black Davida Twohyho z roku 2000, pojednávající o světě ozařovaném několika slunci, kde nastává noc pouze jednou za dvě desetiletí (srov. 5.3. – povídka Nightfall I. Asimova). Dalších příkladů ze současnoné i nedávné tvorby bychom mohli najít ještě mnoho.

Časopisecká SF prodělala zejména během první poloviny minulého století zajímavý vývoj. Inspirována slavnými díly mainstreamové literatury vzápětí na její principy rezignovala, aby se k nim po druhé světové válce opět vrátila. Ve čtyřicátých letech si autoři uvědomili nemožnost další existence SF stranou ostatní literatury a rázně vykročili na cestu rehabilitace žánru. Dá se říci, že science fiction tehdy dospěla (doslova i přeneseně), a proto toto období právem nazýváme Zlatým věkem.


© Martin Diviš 2002