Literatura science fiction zůstává dodnes v myslích mnoha lidí synonymem pro dobrodružné příběhy o válkách s mimozemšťany, robotech a kosmických lodích, ačkoliv tato témata tvoří ve skutečnosti pouze pověstnou špičku ledovce. Současná SF plně dosahuje kvalit literatury hlavního proudu, přesto však musí čelit mnoha předsudkům ze strany čtenářů, kteří se v tomto žánru neorientují.

Dalo by se říci, že vědeckofantastická literatura si za to může do značné míry sama. V počátcích jejího vývoje totiž existovalo období, kdy SF zcela rezignovala na jakékoliv umělecké standardy a měla úplně jiné ambice.

Zlatý věk SF byl dobou největší slávy časopisů.

SF se vyčlenila jako samostatný žánr ve dvacátých letech minulého století v podobě specializovaných populárních časopisů, zaměřených především na mladého čtenáře. Jednalo se tedy o triviální literaturu, jež však zároveň usilovala o to, stát se jakousi prodlouženou součástí vědy. V té době vznikla řada klišé a stereotypů, které pak ve čtyřicátých letech SF jen pracně překonávala a opouštěla (část SF se jich úplně nezbavila dodnes). Autoři čtyřicátých let udělali hodně pro to, aby tvář svého žánru před ostatním světem rehabilitovali, přesto však SF tehdy ještě nedokázala opustit svoje „ghetto“. Spisovatelé spíše vylepšovali její stávající podobu a rozvíjeli obvyklá témata novými směry; skutečné otevření se novým námětům přišlo až s počátkem padesátých let. Přesto je dnes tato doba označována jako Zlatý věk americké SF.

Následující kapitola: Předmluva

---